Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni. 

Jonáškovi byla krátce po porodu zjištěna geneticky vrozená vývojová vada očiček – Petersova anomálie, která bohužel postihla obě oči, kdy na pravé nevidí vůbec a na levém vnímá světlo a tmu. Jonášek je tedy prakticky nevidomý… Rodičům se po zjištění rozběhl kolotoč návštěv řad lékařů, kteří patří ke špičce v tomto oboru u nás, i v zahraničí. Chlapeček podstoupil další vyšetření v celkové anestezii v Londýně, kde mu byla změněna diagnóza- nejedná se o Petersovu anomálii, ale vada byla způsobena prodělaným zánětem či virem v těhotenství, který se ani nemusel navenek projevit. Jonášek podstoupil úspěšnou transplantaci oční rohovky levého očička v Londýně. NADACE Jonáškovi zakoupila speciální světelný panel pro každodenní pooperační stimulaci zraku v ceně 85 000 Kč.

Karolínka se narodila jako zdravé miminko, po dvou měsících života si ale rodiče všimli, že něco není v pořádku. Kája nechtěla být na bříšku, hodně plakala a očima nefixovala hračky, ani maminku s tatínkem. Až ve skoro dvou letech si rodiče vyslechli diagnózu- dětská mozková obrna, která postihla hlavně nožičky, ovlivňuje také zrak a v neposlední řadě skolióza. Prvotní prognózy zněly nepříznivě. Kája se nikdy nepostaví na vlastní nohy. S tím se ale rodiče nechtěli smířit, a tak začali tvrdě pracovat na tom, aby vyvrátili prognózy lékařů. Vojtova metoda 4x denně, jezdí také plavat, absolvují hypoterapii, ergoterapii, logopedii a již 7x navštívili Jánské lázně. To vše v kombinaci se soukromou neuro-rehabilitační klinikou Axon v Praze. Na této klinice dělá Kája největší pokroky, postavila se na vlastní nožičky za pomocí berliček a při poslední návštěvě udělala svůj první krůček! Měsíční pobyt na této klinice stojí 60 000 Kč bez ubytování a stravy, což je pro rodinu Karolínky velmi náročné. Naše NADACE přispěla částkou 60 000 Kč na rehabilitace kliniky AXON. 

Narození dítěte je pro všechny rodiče tím nejšťastnějším dnem v životě.  Stejně tomu bylo i u paní Renáty a jejího manžela. Dcera Terezka se jim narodila předčasně v říjnu roku 1991 v 35. týdnu těhotenství. Když malá Terezka přišla na svět, vážila jen 2.35 kg a měřila 46 cm. Nebylo ji dopřáno se ihned po novém a nepoznaném světě porozhlídnout, a tak musela první měsíc svého života strávit v inkubátoru, kde nabírala potřebné síly. 

Po propuštění z nemocnice maminka s Terezkou začaly cvičit pomocí Vojtovy metody, díky které se dají vyléčit hybné poruchy právě malých novorozenců. Po pouhých devíti měsících od narození přišla nelehká zpráva.  Malé Terezce byla diagnostikována možnost vývoje dětské mozkové obrny. Jen těžko si představit, jak těžké chvíle musela celá rodina prožívat. Celý svět se začal točit kolem malé Terezky, s kterou rodiče dojížděli pravidelně na rehabilitace do Českého Těšína, kde společně absolvovali pohybová cvičení, léčbu laserem, akupunkturu a také léčbu pomocí pulzního magnetického pole. Jako by těžkým chvílím v rodině paní Renáty nebyl konec. 

Když bylo Terezce 6 let, zůstaly s maminkou v domě po jejích rodičích zcela samy. Nic nevzdávaly a za usilovné péče milující maminky šikovná Terezka dokončila povinnou školní docházku ve speciální škole v Ostravě. V současné době navštěvuje denní stacionář Mraveneček v Opavě, kde nabízí pomoc rodinám, které se nepřetržitě starají o blízké osoby s kombinovanými vadami. Maminka chce dopřát své dceři zcela běžný život, na který je většina z nás zvyklá. S bojovnicí Terezkou i proto jezdí velmi ráda na výlety. Terezka musí stále pravidelně dojíždět na rehabilitace, její stávající vozíček byl pro maminku velmi těžký a špatně se s ním manipulovalo. Naše nadace dbá na to, aby se dostalo pomoci lidem, kteří jí opravdu potřebují. Aby se pomoci dostalo lidem, ke kterým nebyl osud tak vstřícný jako k ostatním. 

Maminka Renáta a Terezka si v životě prošly těžkou zkouškou a naším posláním bylo jim pomoci. Dar v podobě doplatku za nový vozíček usnadní tak každý den v životě dvou velkých bojovnic. Jsme přesvědčení, že pomoc potřebným se vyplatí a má v dnešním světě stále velmi hluboký význam.

Příběhy nemocných dětí bývají velmi smutné, na druhou stranu také velmi silné. Jeden takový silný příběh napsal život malé Elince a její rodině. Elinka přišla na svět v roce 2004 předčasně již v 28. týdnu těhotenství, které bylo do té doby zcela bez komplikací. 

První problémy nastaly v momentě, kdy prodělala Elinka těžkou sepsi a krvácení do mozku. Po rozvinutí hydrocefalusu, který je zapříčiněn hromaděním mozkomíšního moku v mozku, jí musel být zaveden do hlavičky tzv. shunt, který právě přebytečný mozkomíšní mok odvádí z mozku do břišní dutiny, kde se rychle vstřebává do krve. Po dlouhých třech měsících mohla konečně malá Elinka domů. Rodina cvičila s malou bojovnicí 4x denně pomocí Vojtovy metody a také společně pravidelně absolvovali rehabilitační pobyty. Ve třech letech Elinka začala chodit do Stacionáře v Ostravě, kde denně cvičila pomocí Bobath konceptu, který je založen na základech neurovývojové terapie manželů Berty a Karla Bobathových a pomáhá ke zlepšení pohybových vlastností dětí s dětskou mozkovou obrnou. 

V současné době navštěvuje Elinka speciální školu v Karviné a jednou týdně dojíždí do Českého Těšína, kde cvičí pomocí Feldenkraisovy metody. Ta rozvijí všechny důležité životní funkce, tělesné i duševní a vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou k rozvoji celé lidské bytosti. Za dnes již velkou slečnou Elinkou dojíždí také jednou týdně terapeut, s kterým v rodinném prostředí cvičí. Jednou měsíčně také Elinka podstupuje Kraniosakrální terapii, díky které je nalézaná cesta zpět ke zdraví a rovnováze. Dalším rehabilitačním nástrojem je pro Elinku tzv. hipoterapie – střídavý, rytmický a cyklicky opakující se pohyb koně je výborným stimulantem, který přímo ovlivňuje motorické chování pacienta. Elinka jezdí pravidelně jednou ročně do klimkovických lázní, kde již několikrát podstoupila také neurorehabilitační program, který vede k velkému zlepšení jejího zdraví a pohybu. 

Pokrytí náročné léčby bývá velmi drahé a jelikož se nás příběh statečné Elinky velmi dotkl, rozhodli jsme se finanční částkou podpořit strnitou a náročnou cestu, kterou musí od svých prvních chvil na tomto světě podstupovat. Naší prioritou je pomáhat lidem s jakýmkoliv životním handicapem. Rodiny s nemocnými dětmi musí ve svém životě mnohé obětovat, a přitom stále stát nohami pevně na zemi. I proto je pro nás důležité vytvářet pro tyto rodiny, co nejlepší zázemí už v tak těžké životní situaci.

Paní Vlasta nás požádala o pomoc pro svého manžela Jiřího. Pan Jiří trpí Amyotrofickou laterální sklerózou, momentálně se nehýbe, nemluví a potravu přijímá přímo do žaludku. Paní Vlasta se o něj spolu se synem stará doma. Jedinou nadějí je pro něj léčení na soukromé klinice Celthera v Brně na které bohužel zdravotní pojišťovna nepřispívá. Rodina pana Jiřího měla doposud s léčením této nemoci obrovské výdaje, do budoucna je manžel paní Vlasty objednán do Vídně na finančně velmi náročnou operaci- transplantaci kmenových buněk, která by mu zlepšila alespoň kvalitu života, jelikož se tato nemoc vyléčit nedá. NADACE přispěla panu Jiřímu 60 000 Kč na transplantaci kmenových buněk ve Vídni.